Mosty snů

Kód produktu: AD1265
Vaše cena: 250,00 Kč

* * P O V Í D K Y * * 

Autor: Jakub Neumann; 

Kniha, brožovaná, 

Počet stran: 156;

Sbírku povídek Mosty snů tvoří patnáct děl, které spojuje prolínání racionálního světa se světem fantazie. Spojení těchto světů není zadarmo. Naopak, někdy je za ně placeno velmi tvrdě. K ponurému vyznění příběhu napomáhá i poutavý děj vystavěný na reálném základě. Vždyť kdo z nás ví, kde končí realita a začíná naše fantazie?

Ukázka z knihy

Zahrajeme si takovou hru,“ a s těmi slovy mu přehodila šátek přes oči. Trochu se otřásl, ale pak se poddal. Naklonila se mu přes rameno a zašeptala mu do ucha: „Povedu tě, neboj se.“
Vedla jej dlouho, po strmých lesních cestách, po pěšinách vyšlapaných zvěří či podél potoků, které se táhly z blízkých hor. Často se smála, přesto stále dohlížela na šátek, kterým mu zavázala oči. Nechtěla, aby tu cestu viděl. Zastavili se až u úpatí skály, která se tyčila jako kamenný sloup k mrakům, ale celá byla pokryta stromy. Jejich kořeny se zavrtaly do jejích stěn a narušily její povrch. Les tu byl stinnější než dříve a bylo zde cítit vlhko, přestože už tolik dní nepršelo. Dívka se přitočila k mladíkovi a začala mu pomalu rozvazovat šátek.
„Každou noc sníš o tomto místě, slyším, jak se jej pokoušíš popsat. Jako by tě sem něco táhlo. Prosím, ukaž mi to, co tu přede mnou skrýváš…“
Mladý muž však okamžitě strhl šátek a ustoupil o krok zpět. Oči se mu začaly míhat ze strany na stranu, jako by očekával smrt. S výkřikem, který se nepodobal žádnému lidskému slovu, udeřil dívku a zkoprněl na místě. Možná že si uvědomil, co udělal, nebo jej jen uhranul pohled na prasklinu, která kdysi dávno roztrhla skálu u jejího úpatí.
Dívka se rozbrečela a rozběhla se do útrob skály. Než se mladík vzpamatoval, zmizela mu z očí. Chtěl vyrazit za ní, ale jeho krok se zpomalil. Chtěl křičet, ale z úst se mu vydralo jen chraplavé syčení. Jen stál a hleděl do tmy před sebou. Nemohl se pohnout, cítil mrazivou vlhkost smíšenou se starým železem. V hlavě se mu sbíhaly vzpomínky a jeho tvář zbělela. Ruce se mu začaly opět třást a nedokázal je kontrolovat. Vtom uslyšel skřípání železa, které jím projelo jako hrot kopí. Před očima se mu zatmělo a vrávoravou chůzí vyrazil do temnoty. Uslyšel bolestný výkřik, který jej přimrazil na místě. Věděl, kam ta cesta vede. Kolikrát se mu o tomto místě zdálo. Jak často se sem proti své vůli vracel. Výkřik se ozval ještě jednou a donutil jej pokračovat dál.