O nezávislosti I

22.05.2018 17:00

K přemýšlení nad pojmem ‚nezávislost‘ mne přinutily okolnosti, provázející historii těchto stránek, které v současnosti nesou název: ‚Knihy nezávislých autorů‘. Po čase hledání a vnitřních půtek mě napadlo: Co je to vlastně nezávislost? Jak lze její statut jednoduše formulovat? Je nezávislost synonymem svobody? Asi ne, protože např. situaci bezdomovce určitě nelze označit jako nezávislost. Svobodu, značně relativní, ve vztahu k vnějším vlivům možná má, ale jeho duše je ovládána ďáblem, který způsobil právě to bezdomovectví. Když budete zkoumat jednotlivé případy, brzy zjistíte, že všichni, co skončili na ulici, si tento stav přivodili, minimálně z části, vlastním přičiněním, alias nepřičiněním, nebo vášní, jejíž projevy jsou neslučitelné se spořádaným životem. Tak tedy, nezávislost není svoboda pod stromem, nebo u popelnic, o chlebu a vodě, v případě štěstí s krabicí podřadného vína a cigárem, ale předpokládá dostatečné hmotné zajištění a stav ducha, který umožňuje nezávislému člověku odrazit všechny pokusy o jeho ovládnutí, na jehož konci je tupé stádo, které se chová podle příkazů a doporučení těch pár mocných na tomto světě. A vidíte, najednou jsme v socializmu, nebo vrcholně rozvinutém kapitalizmu, což je z praktického hlediska totéž. Proč toto odvážné tvrzení? Protože dlouhodobé pozorování života mi jasně ukázalo, že mezi současnou svobodou a socializmem je rozdíl pouze v tom, že bohorovní komunističtí bossové mohli prosazovat stádní formy přímo, s použitím síly, kdežto dnešní vládci musí totéž dělat skrytě, takovým obloukem politických hrátek, demagogie, strašení a plošné byrokracie.

Ale vraťme se k nezávislosti autorské, o kterou jde v této úvaze především. Já jsem nad významem toho pojmu vlastně začal přemýšlet až později. První impuls k založení e-shopu s knihami přišel, když jsem poznal reálnou situaci na českém knižním trhu, který je ovládán mafiím podobnými strukturami, počínaje nakladateli, přes distributory a konče knihkupci. Za minulého režimu vládla tuhá cenzura. K tomu všechny části knižního řetězce ovládal stát, potažmo Komunistická strana. Normální člověk nesměl svobodně vyjádřit svůj názor a ani k tomu neměl technické prostředky. Dnes je naprostá svoboda slova, omezená pouze platnými zákony, které zakazují šířit extrémistické názory, které ohrožují určité skupiny obyvatelstva. Na příklad rasizmus, nebo fašizmus ve své šovinistické formě. Na omezování stejně nebezpečného komunizmu už bohužel účinné zákonné prostředky nejsou. To je ovšem pěkná teorie, ale v praxi to vypadá jinak.

Pokračovat na téma nezávislost budu zase příští týden.