O nezávislosti II

17.06.2018 11:25

Běžný občan nemůže veřejně vyjádřit svůj názor, protože nemá prakticky přístup k technickým prostředkům, v našem případě k řetězci výroby, distribuce a prodeje knih. S normálním člověkem se žádný nakladatel nebaví, nebo ti malí spekulanti ho chtějí okrást o poslední kalhoty, protože i u těch, tak zvaně ‚slušných‘ článků knižního řetězce, je autor se svými potřebami až na posledním místě. V podstatě dostane až to, co zbyde. Do distribuce knihu bez nakladatele nevezmou a když se vám podaří nějak první dvě překážky překonat tím, že si vydáte knihu u nakladatele za své vlastní peníze, ztroskotá vše na nezájmu knihkupce, který nakupuje výhradně u oficiálního distributora. Jestli v tom zauzlenci funguje korupce, z vlastní zkušenosti nevím, protože jsem se nikoho zkorumpovat nepokusil. Jen jsem o ní slyšel. Zato klientelizmem a přítelíčkováním je celá soustava prolezlá skrz na skrz. Placená reklama je k ničemu, stojí mnoho peněz a její poskytovatelé nenesou žádnou odpovědnost za výsledek. Stejné je to i se sociálními sítěmi, které se sice tváří, že jsou zde pro lidi, ale poté, co se seznámíte s jejich fungováním, zjistíte, že jejich konečným cílem je tvorba zisku. To ostatní jsou jen tanečky.

Když jsem poznal existující stav, zdálo se mi, že mám hřiště nalajnované. Bylo to jasné. Tady jsem já a tam jsou oni. Usilovně jsem přemýšlel, jak to pojmout, aby se moje knihy dostaly ke čtenářům a jevila se mně, zapřisáhlému individualistovi, jediná možnost, shromáždit více takových lidí, jako jsem já a vyvinout tlak konfrontací s hlavním proudem knižního trhu. Přiznávám, že moje základní myšlenka byla ovlivněna přirozeným egoizmem člověka, který si uvědomuje nesmyslnost myšlenky, nabízet čtenářům jednu knihu. Nejprve jsem chtěl založit nakladatelství, které by podporovalo autory, neúspěšné v hlavním proudu. To jsem po úvaze zavrhl jako příliš velké sousto, vzhledem k mému věku a omezeným zdrojům. Tak jsem na podnět vnučky Verunky založil e-shop. Protože ona nad ničím neváhá, všechno proběhlo tak rychle, že jsem ani nestačil reagovat, nebo něco usměrňovat. Byl jsem vtažen do soukolí bleskové tvorby internetové prodejny a začal jsem se v tom plácat, jako neplavec v třímetrové hloubce. Jako základní portfolio pro svůj projekt, jak jsem vznešeně e-shop pojmenoval, jsem vzal autory, vydávající své knihy v nakladatelství Klika, jehož služby jsem využil i já a snažil se prorazit na trh. Jako původní heslo, nebo motto jsem vybral ‚Knihy začínajících autorů‘. Jenže začínající autor je jen poprvé a pak už není začínající, i když ho nikdo nečte. Tak tedy ‚Knihy neznámých autorů‘. Dokonce jsem na to udělal doménu. Záměr ztroskotal na nezájmu autorů. On ten autor ví, že je neznámý, ale tak to nechce veřejně prezentovat, protože ve skrytu duše věří, že prorazí sevření anonymity a stane se známým. Přece touha proslavit se, nebo aspoň zaujmout jiné lidi, je jednou z důležitých pohnutek, které ženou, jinak normálního člověka, k literární tvorbě. Přidalo se ke mně jen pár lidí, kterým název nevadil a dost. Některá díla jsem, ke své lítosti, musel odmítnout, protože byly v textech nějaké rasistické narážky, nebo tvořena podle zásady: ‚Čím útlejší, tím dražší.‘ Když jsem naznal, že další cesta je neprůchodná, změnil jsem filozofii i strategii záměru. Projekt jsem nazval ‚Knihy nezávislých autorů‘ a po roce usilovné snahy jsem musel připustit, že záměr není úspěšný. Hlavním problémem opět je, nedostatek tvořících autorů, ochotných spolupracovat.

Podmínky jsem dále liberalizoval a za nezávislého autora označil každého, kdo svobodně disponuje alespoň částí nákladu své knihy a je ochoten mi je dodávat přímo, bez dalších článků obchodního řetězce. Výhodou mého systému by bylo, že zákazník zaplatí méně a autor dostane více. Jenže je tam to ‚by bylo‘. By bylo, kdyby se to podařilo, ale ono se to nedaří. A tak mě napadla kacířská otázka: Má smysl spisovatele takto rozdělovat? Přece literatura je jednolitý celek a je lhostejno, jak vzniká. Někdo své dílo prodá nakladateli, víc se tím nezabývá, jen sleduje částky, které mu chodí na účet a vesele píše dál. Jiný tvoří doma, v totální izolaci a své výplody strká do šuflete. Možná to někdo vydá po jeho smrti a trhne na tom balík, nebo a to spíš, dílo vyvezou s ostatním herberkem na smetiště, po autorově odchodu na věčnost. Další pak vysype něco z rukávu a pak s tím jezdí po světě. Dělá barnumskou reklamu, vymýšlí autorská čtení, obsahový marketing a jiné výstupy, kterými zaplavuje informační prostor. Pak už ale nemůže solidně psát. Proto jsem se rozhodl nevytvářet bariéry a nestavět spisovatele i čtenáře do konfrontace a antagonizmu. Prostě budu nabízet právě vycházející knihy českých autorů, které mě zaujmou a ty, co mi budou dodávat knihy přímo, budu prezentovat na první straně. Stále věřím, že to vyjde a začnu knihy prodávat, protože tady pořád stojí základní potřeba starého egoisty, prodávat vlastní knihy. Tak, a od nezávislosti jsme se opět dostali k totální závislosti. Možná horší, ale každopádně bolestnější, než za opravdové totality.

To je pro dnešek vše, pokračování příště, až přijdou nové pohledy a nápady.